Patříte-li do skupiny těch, kteří jako odměnu za svou dřinu a pokroky slýchávají časté úšklebky a hloupé komentáře, pak je tento článek přímo pro vás. A jste-li naopak těmi kritiky, pak čtěte také.
Zamyslí-li se člověk nad svou průměrnou či podprůměrnou formou a je-li výsledkem tohoto zamyšlení nezastavitelné odhodlání tuto situaci navždy změnit, čeká dotyčného velmi dlouhá a ne zrovna snadná cesta. Cesta potu, únavy, bolesti, neustálého odříkání a omezování se. Nasazení je obrovské, pokroky přicházejí pomalu. Je to jedna z mála věcí, která se nedá koupit. Každý takový nadšenec si výsledek své snahy v této oblasti nosí sám na sobě jako na zádech permanentně přilepené vysvědčení. A pokud jste dostali samé jedničky, pak poslední, co byste chtěli slyšet, je negativní kritika.
Teď samozřejmě nemyslíme situaci, kdy někdo po roce snahy nemá žádný viditelný výsledek a čelí kritice, která mu to ostře vmetla do tváře. Bavíme se o takových, kteří udělali skutečnou proměnu, ale okolí je shazuje. Typické příklady: "Už necvič, to už je moc", nebo "co chceš ještě hubnout, vždyť už vypadáš jako po rakovině", případně "ty už vypadáš jako anorektička". To jsou velmi časté výroky. Mají bohužel schopnost namotivovanému člověku zpochybnit jeho vlastní úsudek o pěkné postavě a to je velká škoda.
Je dobré si uvědomit, že vrána k vráně sedá, stejně tak lidé mají tendenci bavit se s lidmi podobné úrovně jak inteligence, tak majetku a stejně tak i vzhledu. Pokud jste se ale vrhli na cestu radikální proměny, vaše okolí jistě na onu pouť nešlo s vámi. Vy jste se změnili, oni ne. Najednou jste pro ně někým odlišným, už nepatříte "do klubu". A oni to řeší. Tak jako veškerá přátelství končí šesti nulami, stejně tak dokáže s vazbou přátelství nebo jen povrchní známosti zahýbat radikální proměna k lepšímu v oblasti vzhledu jednoho z nich. Nezapomeňte ale, že každý hodnotí svými měřítky. Profesionální světový kulturista by mou formu poplival intenzivněji než papež knihu Antikrist od Friedricha Nietzscheho. A dodal by, že mám ještě hodně práce před sebou. Naopak ze svého okolí nezřídka kdy slýchávám nářky typu "vzpamatuj se, to už je moc". Co si o tom myslet?
Pokud se vydáte na dlouhou pouť proměny své postavy k lepšímu, dříve nebo později se setkáte s tím samým. Neposlouchejte to. Uvědomte si, kdo Vás hodnotí a jak onen dotyčný vypadá, respektive čeho skutečně dosáhl. Všichni kutluristi (čtěte kluci, co mají trochu svalů), anorektičky (čtěte pěkné štíhlé holky, co se zbavily tuku) a ostatní snaživci si za svou snahu zaslouží buď pochvalu nebo mlčení. Člověk, který nikdy nic v této oblasti nedokázal, nemá právo hodnotit tyto výsledky a vy se jím nenechte odradit. Naopak BERTE TO JAKO POCHVALU. Protože jste-li pro tyto kritiky "už moc", pak to znamená, že máte konečně viditelné výsledky, ke kterým Vám mimochodem my gratulujeme a budeme Vám přát další pokroky. A všem kritikům pak můžeme společně vzkázat "investujte více do zrcadel, protože jste to vy, kdo si zaslouží kritiku, protože vy potřebujete fakt pomoct, když sami se sebou nic neuděláte a dobré výsledky ostatních jen haníte".
Závěrem bychom upozornili, že věříme, že každý má rozumnou míru hodnocení sebe samého. Samozřejmě pokud dívka své hubnutí posune pod 40 kilo, je asi něco špatně, stejně tak kulturistická postava opřená o kýbly chemikálií, které by s přehledem zabily i dva statné slony, asi taky není trefou do černého. Všeho s mírou, nebo trochu za její hranici.
Takže nezapomeňte - ne každá kritika znamená, že jdete špatnou cestou, každý se hodnotí svými měřítky, důležitá je jen Vaše spokojenost se sebou samým.
